Feed on
Titulky
Články

Amcon 2007 očima jednoho z orgů

Report z akce, která se konala začátkem letošních prázdnin v Chotěboři v rámci Festivalu fantazie, tzv. report o conu po conu. Nalijme si čistého vína a povězme si to po Pravdě.

Já a Campari jsme se zúčastnili letos v létě Festivalu fantazie. Bylo to pět dní plných stresu z vidiny toho, kolik věcí nám zbývá ještě dodělat a že zrovna ne všechno stíháme. Pocítili jsme také frustraci z toho, že zázraky techniky přelomu 20. a 21. století (počítače a projektory) nastoupily cestu zkázy a záhuby a jeden po druhém vypovídaly poslušnost. Bylo také dost osobních problémů a neshod, které jsou spojeny s průběhem každé takovéto větší akce. Bylo to pět dní, kdy jsme potkávali nové tváře, komunikovali s lidmi, které jsme viděli poprvé a viděli jsme, že oceňují to, co pro ně děláme, tolerují nastalé problémy a pomáhají nám celou situaci nějak přežít a co je hlavní, že se všichni baví

Já jsem se zprvu měla zúčastnit pouze jako divák, později jsem měla pomoci s překladem titulků a pak byla najednou polovina února a z Akiko byla zástupkyně šéfa linie. No a z Campariho se velmi oprávněně stal vbrzku hlavní technik. Ono, já se v PC vyznám mizerně a zbylí členové našeho slavného létajícího cirkusu ještě méně.

Na festival jsme přijeli o den dříve, abychom měli čas připravit techniku, připojit harddisky a udělat vše pro hladký průběh conu. Relativně nemilé překvapení nás čekalo hned na začátku: připojit normální IDE HDD k notebooku jde relativně těžko, obzvlášť, když na celé akci, kde je technika za víc než půl milionu, není jediný USB rámeček. Nakonec jsem našli obětavé techniky, kteří byli schopni nám pomoci a potřebná data byla zkopírována do relativně výkonných notebooků, kterým ovšem velmi stylově chyběly ovladače zvukové karty, tudíž ty mikrofony, kterými jsme byli vybaveni, poněkud ztratily smysl. Anyway…Ať se to zdá jakkoli nepravděpodobné, zahájili jsme 1.7. 2007 AMcon 2007.

Začali jsme s anime Chrno Crusade, čekali jsme velkou diváckou úspěšnost a oprávněně. Pokračovalo se workshopem, kde si každý mohl vyrobit svůj malý vějířek (zde jediné pozitivum techniky: měli jsme klimatizaci, leč lidé v zadních řadách většinou trošku mrzli…). A pak už se začal program dodaný Václavem Pravdou lehce rozcházet s tím, co jsme plánovali my... Pominu to, že ten program byla asi 3 měsíce stará verze, co se týče uspořádání, ale ono, když se některá promítání opakovala a jiná zase úplně chyběla, se nedalo tak docela přehlédnout, tudíž jsme přistoupili ke změnám v programu. Ale jen malinkým ^^‘. Proběhla i první přednáška. Odpřednášela jsem si svou slavnou Ninja vs. Samurai. Přednáška sice neměla velký informativní přínos, leč diváci se nenudili, spíše naopak, a to bylo také záměrem. Zlom nastal v 19:00, kdy se promítalo Kyou Kara Maou. Tato anime měla asi největší ohlas u všech diváků, kteří při některých replikách začali dokonce tleskat. Proběhly další dvě přednášky: Shounen-ai a přednáška o upírech v anime a promítáním anime Ergo Proxy se pak uzavřel první den. Šli jsme spát, a to asi v půl třetí ráno, abychom mohli v sedm vstát a zahájit druhý den.

Pondělí se neslo ve znamení dvouhodinových bloků, hned dopoledne odpřednášela Angie svůj příspěvek o Hayao Miyazakim a následoval Totoro. Po obědě pak jeden z hraných filmů a navečer ještě Arashi no yoru ni. Celý den jsme přežili bez problému (větších…) a pomalu ale jistě nám začala nahánět hrůzu vidina Nightconu. Well, šli jsme spát, abychom ráno mohli bojovat proti spánkovému deficitu.

V úterý si pak odbyl premiéru Gankutsuou (titulky na 4 díly jsou ke stažení v sekci titulků) a naše velká soutěž: Milujte svého záporáka, do které se nám podařilo velmi aktivně zapojit část diváků, kteří si pak odnesli ceny v podobě našich unikátních kalendářů a několika lahví Shunji (rýžové víno). Opět následoval několika hodinový spánek a už s trochou méně nadšení do dalšího dne.

Podle hesla: „To nejlepší nakonec“ nastala ve středu již několik dní očekávaná katastrofa. Až do 19:00 probíhalo vše relativně v pořádku až na menší časový skluz při závěrečné soutěži. Poté přišla všemi obávaná, deset minut před jejím začátkem napsaná, přednáška o bojovém anime. No a přesně v tu chvíli nám dal sbohem projektor. Přednáška se tedy konala bez slideshow, což jí spíše přidalo než uškodilo, leč projektor se neměl ani po další jeden a půl hodině ke spolupráci. Nakonec se jej podařilo částečně nahodit, ale to pouze tak, že buď byl obraz na monitoru notebooku nebo na plátně. Ne obojí zároveň. Tím se tedy zrušil jakýkoli decentní program na večer. Angie se odešla převléci do jedné ze svých cosplay a já se bavila s diváky o samotné cosplay a o životě otaku (ani nevím, jak jsme se k tomu dostali, vím jen, že když Angie po 45 minutách přišla, já seděla uprostřed místnosti a přednášela tam o něčem…XD). A vzhledem k tomu, že jsme zprovoznili mixážní pult, začalo karaoke…..tedy jakási parodie na karaoke…křičelo se, zpívalo se *cough* no a všichni se bavili. Pak jsme si odpromítali ještě naše noční promítaní s titulky buď anglickými nebo velmi velmi velmi pochybnými (a zde děkuji Trillovi a to hodně, minimálně jedenáctý díl byl velmi kvalitní :) a bylo to over…

Přesně tak, AMcon 2007 skončil a můžeme říct, že žádný takový už nebude. Od základu se teď změní organizační tým, změní se přednášky – změní se všechno. Za touhle akcí stálo hrozné množství času, nadávek, neshod a frustrace nad tím, že všechno, co děláte, se vám bortí pod rukama. Ne, nečekali jsme nikdo, že to bude vypadat takhle, opravdu ne. Ale i kdybych to věděla, šla bych do toho znovu. Díky tomu, že selhávala technika, měli jsme více prostoru pro komunikace s diváky (většinu jsem si ho sobecky ukradla já….), diváci si mohli alespoň při promítaní AMV vybrat, co chtějí
Akiko: „Co tam chcete? Nic? Fajn, tak vám dáme Bleach.“
Diváci si museli vytrpět moje velmi sarkastické poznámky (nezdálo se ovšem, že by jim to moc vadilo…)
Angie: „V Miyazakiho filmech lidé ve válce trpí a hladoví.“
Akiko: „No to asi ve všech válkách, ne?“
Ten con se mi líbil a co jsem slyšela, tak lidem také…není to to hlavní?

Cony jsou dělané fanoušky pro jiné fanoušky. Vyžaduje to dost od obou skupin, ale v podstatě to, co všichni chceme, je bavit se. A to se nám povedlo. Nevím jak ostatní, ale já mám z téhle věci dost pozitivní pocit a myslím si, že všechno negativní se časem zapomene a zůstane jen vzpomínka na spoustu zábavy.

Chci poděkovat všem, hlavně Camparimu, že to s náma vydržel, jsem panovačná a když jsem nevyspalá, bývám trošku podrážděná (trošku……spali jsme asi 4 hodiny denně), Angie, mé šéfce, která se musela smířit s tím, že jsem jí dosti podrývala autoritu a těm, kdo propásli uvítací představování, to muselo připadat, jako že je to mnou inscenovaný chaos a anarchie, díky Trillovi, který ačkoli řekl, že nechce mít s Václavem Pravdou a tedy AMconem už nic společného, nám dost pomohl a ujal se i pozice v realizačním teamu anime linie na FFS a díky všem, kdo tam byli a pomohli nám.

Domou arigatou mina-san.
Akiko
aka Marionettenspieler

P.S. Uvidíme se na Speciálu.